Historie katedry

Dějiny akademického vzdělávání na staroslavné olomoucké univerzitě se začaly psát v roce 1573, kdy papež Řehoř XIII. a císař Maxmilián II. propůjčili všechna univerzitní práva jezuitské koleji zřízené v roce 1565 biskupem Vilémem Prusínovským z Víckova. Olomoucké vysoké učení se tak stalo druhou nejstarší univerzitou v českých zemích (po Univerzitě Karlově v Praze).

K počáteční fakultě teologické přibyla i fakulta filozofická, na jejíž půdě se pěstovaly i přírodní vědy, a od roku 1679 začalo i studium právnické, jež asi nejvíce proslavil významný osvícenský vědec Josef Vratislav Monse (1733 - 1793). V různých historických dobách procházela olomoucká univerzita tu rozkvětem (přebohatá univerzitní knihovna), tu úpadkem (nejcennější svazky z knihovny byly odcizeny za švédské okupace v době třicetileté války a dodnes se nacházejí ve Švédsku), v některých dobách byla spravována jezuitským řádem, v jiných postátněna (1773), dočasně přeložena do Brna či redukována na lyceum, ale přes všechny peripetie (způsobené např. v roce 1848 odbojností olomoucké akademické obce proti císaři, na kterou císař reagoval v roce 1860 zrušením všech fakult kromě teologické) si kontinuitu univerzitního vzdělávání udržela až do moderní doby.

S tzv. starou olomouckou univerzitou jsou spjata mnohá jména vynikajících vědců, k nimž patřil např. matematik Jakub Kresa (nazývaný Euklides Západu, působil také ve Španělsku), fyzik Marcus Marci z Kronlandu, zakladatel genetiky Georg Mendel (s potěšením mohu sdělit, že před několika lety naši fakultu absolvoval i jeho příbuzný Aleš Mendel), astronom Karel Slavíček (působil ve službách čínského císaře), astronom Valentin Stanzel (proslul také svou činnosti v Jižní Americe), fyzik Jan Tesánek (nazývaný český Newton). Studentem olomoucké univerzity byl i legendární dobrodruh, generál a vévoda Albrecht z Valdštejna.

Moderní dějiny olomouckého vysokého učení se datují od roku 1946, kdy byl přijat zákon o obnovení olomoucké univerzity, a to pod názvem Univerzita Palackého v Olomouci. Již za rok poté začaly působit fakulty filozofická, lékařská, pedagogická a teologická, avšak v zákoně uváděná právnická fakulta nebyla fakticky obnovena. Na to bylo třeba počkat až do roku 1990, kdy v důsledku politických změn vzniklo příznivé klima pro snahy prvního polistopadového rektora UP prof. PhDr. Josefa Jařaba, CSc., jenž spolu s prvním děkanem obnovené právnické fakulty doc. JUDr. Miroslavem Liberdou a dalšími spolupracovníky prosadil realizaci zákona z roku 1946. V roce 1991 bylo ke studiu přijato prvních 60 posluchačů. Univerzitní rodina se od devadesátých let 20. století rozrostla o další dvě fakulty, takže nyní má fakultu teologickou, přírodovědeckou, právnickou, pedagogickou, lékařskou, filozofickou, fakultu tělesné kultury a fakultu zdravotnických věd.

Právnická fakulta UP byla zpočátku personálně téměř zcela závislá na externích vyučujících, zejména z PF UK v Praze a PF MU v Brně. Z tohoto důvodu nebyly až do roku 1997 ustaveny katedry. V roce 1997 personální situace pedagogického sboru již umožnila vznik alespoň menšího počtu kateder, které tehdy spojovaly několik oborů vždy do společné katedry. Naše katedra byla tedy v roce 1997 ustavena jako Katedra teorie práva, právních dějin a obecného základu. Další vývoj vedl v roce 2003 k oddělení tzv. předmětů obecného základu v samostatnou Katedru politologie a společenských věd a název naší katedry v současné době zní Katedra teorie práva a právních dějin.

Od konstituování katedry byl jejím vedoucím do roku 2003 právní teoretik prof. JUDr. Lubomír Kubů, CSc., poté právní historik prof. JUDr. Eduard Vlček, CSc. a od roku 2009 je vedoucí katedry jmenována právní romanistka JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.

V současné době je katedra tvořena čtyřmi sekcemi, s jejichž jednotlivými pedagogy a vyučovaným předměty se můžete seznámit v rubrice "Členové katedry".

V Olomouci dne 13. 7. 2009
Kamila Bubelová